ZÍSKAT SI SRDCE PSÍHO KAMARÁDA NESTOJÍ NIC, ALE DÁ MNOHO.

Aktuálně

Můžete hlasovat v nové anketě na konci menu. Berete své mazlíčky s sebou na dovolenou?

Jsem moc vděčná Lillush*, která vytvořila a nastavila tento krásný design.

Čtěte
Jasttynkovy narozeniny ZDE
Tessinčiny narozeniny ZDE

Jak jsme přišli k Tessince

20. července 2010 v 19:58 | Jája |  Tessinka
Kdybych tenkrát nejela, neměla bych ji...

Jeden zářiový den jsme se vydali za tetou (není to pravá teta, jenom je z rodiny) k Třebíči, která chová čivavy. Když jsme dojeli, hned u dveří nás přišlo přivítat dobrých sedm čivav.
Dívala jsem se na televizi. Teta přišla s malou šedou kuličkou v náručí. Věděla jsem, že bude chtít, abych si ji vzala, ale maminka by mi to stejně nedovolila. Takže když došlo na to, že si to malinké stvořeníčko můžu nechat. Já jsem se bránila, ale teta uzavřela s tím, že mi to určitě dovolí.
Byla to fenečka, která myslela snad jenom na to, kam by mohla schovat hlavičku.
Potom jsem ji šla zkusit vyvenčit. Šly jsme na zahradu a pustila jsem ji. Pořád se k něčemu tulila. Namáčkla se k plotu a dívala se kolem sebe. Potom jsme si zalezly zase dovnitř a když už jsme odjížděli, položila jsem toho mého prcíčka na zem. Když jsem si Tess (ještě jsem nevěděla, že se tak bude jmenovat) chtěla vzít zpátky, jedna čivava na mě zavrčela. Evidentně o ni nechtěla přijít.
Po cestě zpátky jsem Tessinku pojmenovala. Ale to jem ještě nevěděla, co bude doma...
Moje sestra ji pojmenovala Korry. Byla jsem silně proti a navíc máma moji zlatou Tessinku chtěla někomu dát. Nechtěla jsem. Po třech dnech jsem tátovi řekla, ať se mnou pojede k tetě Libě, dovezeme jí Tessinku (tak jsem jí říkala jenom já), že bude mít radost. "A ty chceš?" zeptal se mě. "No. jasně že nechci, ale máma jo," odpověděla jsem. Ale nečekala jsem, že mi řekne, že si Tess můžu nechat.
Nakonec jsem vybojovala jméno Tessinka. Ale jednou máma Tessinku dala na den k babičce. Prý si pro ni večer přijedeme. Z toho jednoho dne se vyklubal týden a z toho týdne... Nechtěla ji mít.
Vadí mi to. Tessinka tam musí být. Má se dobře, babička s tetou se o ni starají výborně, já tam jsem skoro pořád... Akorát ji nemám jenom pro sebe... Mají ji tam všichni, málo lidí ví, že ji teta dala mně. K babičce chodí hodně lidí včetně opravdu malých dětí. A každé si chce Tessinku pomazlit. A pochovat! A jak si myslíte, že bude dvouleté dítě brát pejska. Když už mu ho nějak poskládáte do náruče, vypadne mu a hotovo. Buď na zem, nebo se ještě snaží zachránit situaci a chytne ho za pacičku nebo krk. Samozřejmě někdo situaci zachrání, ale... Je mi líto, že Tessinku nemám u sebe... Ale můžu cvám zaručit, že tak dobrou povahu, jakou má Tessinka, má jenom ona... a u babičky se má přece jenom dobře.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 photo-of-animals | Web | 20. července 2010 v 20:08 | Reagovat

Ahoj, s mou sestřenicí jsem si založili blog o fotografování, ty máš krásný blog, a tak jsem si řekl jestli by jsi nám nezvedla návštěvnost, nebo se nespřátelila, prosím ozvi se...

2 Maty-M | Web | 22. července 2010 v 17:20 | Reagovat

Je to je krásnej příběh... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.