ZÍSKAT SI SRDCE PSÍHO KAMARÁDA NESTOJÍ NIC, ALE DÁ MNOHO.

Aktuálně

Můžete hlasovat v nové anketě na konci menu. Berete své mazlíčky s sebou na dovolenou?

Jsem moc vděčná Lillush*, která vytvořila a nastavila tento krásný design.

Čtěte
Jasttynkovy narozeniny ZDE
Tessinčiny narozeniny ZDE

Jak jsme přišli k Jasttynkovi

20. července 2010 v 14:41 | Jája |  Jasttynek
Vlastně nás k sobě přivedla náhoda... Nebo to snad byl zázrak?

Začalo to tím, že se mi zachtělo po nějakém psím kamarádovi. Už nějaký rok jsem žádného neměla. V inzerátech jsme se zaměřili na ratlíky.
Jeden pán, ze kterého se vyklubal náš známý, tam nabízel štěňátka malého hladkosrstého pinče. O týden později k nám měl přijet, bohužel ne kvůli mému vysněnému pejskovi.
Protože jsem věděla, že nějaká štěňátka má, tajně jsem doufala, že nějakého přiveze. Když dorazil a já šla prozkoumat situaci, přesvědčila jsem se, že žádného psa neveze. Bylo mi to líto.
I když měl auto zaparkované dobrých 80 metrů od naší maringotky a hrála hlasitá hudba, slyšela jsem, jak někdo říká, že je něco krásného, úžasného, že to chce...
vyšla jsem na verandu a vedle auta vidím toho pána, jak drží maé štěňátko, asi přes dvě dlaně. Honem jsem tam utíkala. Stál tam ten pán, můj tatínek a moje dvě sestřenky, které ho tak obdivovaly.
I když teprve končil srpen, byla docela zima. To malé roztřepané tělíčko (ratlíčkům se někdy říkají třepáčci) se na mě dívalo tak krásnými očíčky, že mu nešlo odolat.
Vzala jsem si ho do náruče a šla ho ukázat mamince do střelnice. Odcházela jsem od ní s tím, že mám nápad. Postavila jsem se před táty a říkám: "Tatínku... já bych ho moc chtěla..." Zeptal se, kolik by za to ten pán chtěl. Trochu nám snížil cenu. Nevím, kolik měl stát, ale máme ho za tři tisíce.
Hned, jak jsme si ho donesli domů, uměl povel "pojď sem" a strašně se tulil. To jméno Jasttynek vymyslela moje starší sestra. Zabalili jsme ho do deky a nechali ho spát.
Asi v deset hodin večer jsem ho zabaleného vtala ven. Protože byla zrovna pouť, bylo tam docela dost lidí. Každý se na Jasttynka podíval, každý si ho mazlil, ale se nenechal ničím vyrušit.
První noc mi spal na polštáři, potom si zvykl spát v nohách. Pořád poslouchal a byl čím dál tím víc umazlený. Ta mazlivost mu zůstala, poslouchání samozřejmě taky. Je to ten nejlepší pejsek na světě.
Pořád mi vrtá hlavou, jak jsem mohla přes tu hlasitou hudbu slyšet hlas mých sestřenek a jak mě v první chvíli mohlo "klepnout", že se tak rozjímají nad mým budoucím pejskem.
Něco mi sice jasné není, ale jsem ráda, že Jasttynka máme. Všichni ho mají moc rádi... a on nám to oplácí.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 - monika - | Web | 20. července 2010 v 15:37 | Reagovat

díky

2 Karoll | Web | 21. července 2010 v 11:28 | Reagovat

to vypadá spíš na osud, ne? (Ne že bych na něj doopravdy věřila..) S krysaříky je často problém, bývají to neposlušné uzlíčky nervů, ale s dobrým pánem je z něj skvělý pes...viď? :-)

3 Maty-M | Web | 22. července 2010 v 17:24 | Reagovat

To je krásňoučký. Jak příběh, tak foto.. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.